Před třemi měsíci jsem učinila životní rozhodnutí opustit stabilní zaměstnání a vydat se na cesty. Rozhodnutí to nebylo jednoduché, ale, při mé vzrůstající frekvenci cestování a potřeb vidět palmy a oceán, už asi nevyhnutelné. A tak, když už nebylo možné kombinovat práci a plnění svých snů, přišla myšlenka odejít. A jak už jednou přišla, začala dostávat jasnější obrysy a po 14 dnech přemýšlení přišlo definitivní rozhodnutí. Jdu do toho!
A ne, neměla jsem na účtu statisíce, abych si to „mohla dovolit“, ale přesto jsem si to dovolila. Cestování nemusí být drahá záležitost, pokud si vyberete vhodnou destinaci a třeba i cestujete trochu lowcost, jako já. Navíc se mi rozhodnutím změnit svůj život začaly tvořit příležitosti na možný přivýdělek a časem možná i podnikání.
Právě se nacházím někde u Pacifiku v Nikarague, za sebou mám cesty po Panamě a Kostarice a před sebou ještě další 4 státy (Salvador, Honduras, Guatemalu a Mexiko). Houpu se tady v hamace a jsem fascinovaná tou rozmanitostí a krásou, kterou nám svět nabízí. Chápete to, jo, jeden den sedíte v kanclu a najednou střih, a ležíte v hamace ve 30 stupních, a je jen na vás, kdy se vrátíte. Love it!
Moje cestovatelská duše mě už zavedla na různá místa, o kterých vám někdy taky třeba napíšu, ale tohle je moje životní cesta. A proč vlastně Střední Amerika? Už nějakou dobu jsem zamilovaná do Mexika, kam se pravidelně vracím, a chtěla jsem poznat i další státy Latinské Ameriky. Že to ale až takhle pospojuju, to jsem nečekala ani já. Začalo se to nějak nabalovat ve chvíli, kdy mi došlo, že teď vlastně nejsem omezená vůbec ničím. Jak je to možné?
Každý z nás někdy řešil jednu ze 4 překážek, nebo spíš negativních přesvědčení souvisejících s cestováním. Které to jsou? Peníze, strach z neznámého, nedostatek času a jazyková bariéra.
Je důležité si uvědomit, že cestování je opravdu pro každého, a že překážky jsou jen v našich hlavách a přesvědčeních, které jsme nabyli někde cestou životem. S otevřenou myslí a odhodláním ale můžeme všichni objevovat krásy světa a obohacovat svůj život cestováním.
>> Pojďme se všichni trochu uvolnit a nechat životu prostor, ať se prostě děje. <<
tak tato věta mě chytila u srdce, TOTO je něco, co na jednu stranu ovládám bravurně, a zároveň to vůbec najednou neumím, když to moc chci. Možná právě to "moc chci" je tou překážkou?! A tak se jdu začíst do dalších článků a nasávat cestovatelské ladění,.abych začala jezdit i za hranice a časem i za oceány. Nyní jezdím na jeden den vlakem po ČR, šestým rokem – a také je to moc fajn. 🙂
Jééé, děkuju moc za krásný komentář 🙂 Jojo, často, když něco moc chceme, moc na to tlačíme, tak to najednu nejde. Mně často pomáhá si to uvědomit, prodýchat to, přát si a pustit to 🙂 V e-booku zdarma, který najdeš tady na stránkách, píšu o překonání strachu z cestování a vlastně čehokoliv a věnuju se v něm základním otázkám cestování na vlastní pěst. Doporučuju přečíst 🙂 Přeju krásné cestování jak po ČR, tak brzy i po zahraničí 🙂