Jak jsem přišla k lásce k plachtění a jak to na takové jachtě funguje?

Jak jsem psala v minulém článku, dobrodružství na jachtě v prvním zářijovém týdnu je pro mě highlight léta. Minule jsem vám ale vyprávěla hlavně o bouři, tentokrát budu psát obecně o tom, jak jsem přišla k prvnímu jachtovýmu trípečku a objasním základní otázky, který pravidelně dostávám.

Dříve bych řekla, že jsem se k možnosti vyrazit na jachtu dostala úplnou náhodou. Jenže náhody prostě neexistujou! 😍 Občas jsem na Facebooku vídala fotky z jachty a říkala si, jak bych chtěla někdy vyrazit, ale že to musí stát určitě ranec, takže až někdy hodně v budoucnu. Odložila jsem tento plán tedy na neurčito a nijak se k němu nevracela.

Jednou takhle o pár let později jsme seděli na drinku a já jsem zahlásila, že mám „roupy“ a chci někam vyrazit. Jaký bylo překvapení, když jedna známá řekla „já bych jela na jachtu“ a dál se ozvalo „ty joooo, tak to já taky“, „já taky“, „já taky“….a ona řekla – tak jedem, zařídím to! 🤩

Ona už párkrát na jachtě byla, což jsem nevěděla, a měla tedy zkušenosti i kontakty. Řekla nám, že obvolá 2 nebo 3 kapitány, které zná, řekla nám budget, kterej byl hodně překvapující (tenkrát jsme se myslím vešli do 10 tisíc se vším), dáme dohromady posádku a jedem! A začalo se to dít! Whatsapp skupina, info o lodi, poslat zálohu, domluvit se na tom, co budeme jíst a pít, domluvit se na dopravě do mariny a je to! 🤩 Netušila jsem, že to všechno může být tak jednoduchý 😁

Jakmile jsme vypluli na moře, pochopila jsem, že tohle je něco, co nechci zažít jenom jednou. Sedět na „zrcadle“ (zadní výklopná část paluby), v ruce drink a nohy nechat máchat ve vodě. Jedeme za dobrodružstvím!

Bavila mě ta svoboda, volnost, slunce a pohodička. A pak jsme vytáhli plachty 😍 Loď se naklonila a my se začali houpat ve vlnách. Boží! Někteří měli trochu problém s rovnováhou, někteří se trochu báli, že jim bude blbě a někteří si to užívali s úsměvem od ucha k uchu…jako já! 🤩 A pak jsem dostala možnost stoupnout si za kormidlo a zkusit si loď řídit.

Kdyby to šlo, už bych se kormidla nikdy nepustila 😃 Zezačátku jsem hledala nějakej systém v tom, jak jet na co nejlepší vítr a když jsem slyšela od kapitána „to cejtíš na těle, odkud fouká, ne?“ A já…“ne“ 🤣 Ale nějakým zázračným způsobem jsem ten vítr vždycky našla, občas s menší nápovědou od někoho zkušenějšího (jestli trochu doprava nebo doleva). Čím víc se mi to dařilo, tím víc jsem byla jak v transu. Loď se nakláněla a trochu jsem zapomněla na to, že kamarád šel zrovna na záchod… 

Vybral si bohužel špatnou stranu a díky nakloněný lodi mu pak nešlo spláchnout. Přišel vykulenej s tím, že jsem na něj zapomněla, že je dole a jedu si tam bomby 🤣 Tak jsme trochu sjeli z větru, aby se dalo všechno dopořádku a pak to zas pustili zpátky na vítr. Tuhle storku nikdy nezapomenu 😁

Tohle byly moje začátky a přesně tady vznikla láska ❤️ K plachtění, ke koupačkám na otevřeným moři, k pozorování delfínů a úžasných západů slunce. Kdo by nechtěl zažívat to co nejčastěji…

Zamilovala jsem se natolik, že jsem začala koumat, že si udělám kapitánský zkoušky. Už jsem byla fakt skoro přesvědčená, že do toho půjdu, ale pak nějak přišel okamžik, kdy jsem si řekla, že to tahání lan, koumání hloubek v zátokách kvůli kotvení, sledování počasí apod. bych mohla nechat na mužích 😁

Prostě budu princezna, která si občas půjčí kormidlo a pomůže kdykoliv s čímkoliv bude potřeba, ale zodpovědnost nechám na někom jiným. 

Kromě zodpovědnosti jde i o to, že když už máš papíry, je fajn opravdu jezdit. A v té době, kdy jsem to řešila, jsem měla „málo“ dovolený (já měla prostě vždycky málo, i když mi ostatní tolik volna záviděli 😅), a že chci ještě poznávat i svět, ne „jen“ jezdit 3x ročně na jachtu do Chorvatska.

Shodli jsme se, že 2-3x ročně je takový minimum, aby to člověk nezapomněl a neztratil odvahu a zkušenosti. No a shánět každý rok 3 posádky takový, který v půlce týdne nebudu chtít zabít a který respektujou kapitána a jsou ochotni pomáhat, když je potřeba, je prostě challenge. A asi jsem na to pohodlná.

Takže prostě jezdím zatím 1x ročně, pokaždý s tím samým kapitánem, ale posádka se vždycky trochu mění. Vždycky si řekneme, že za rok jedem rozhodně všichni znova, ale když začneme domlouvat další ročník, tak prostě někdo vypadne a nahrazujeme ho. To je život. Priority se mění, ale naštěstí vždycky najdeme někoho, kdo si to s náma chce jet užít.

Může se zdát, že ty dny musí být pořád stejný – vyjet ze zátoky, zaplachtit si, pokud je vítr, několikrát se vykoupat, zakotvit v zátoce, popít a spát. Ale není tomu tak. Každej den je úplně jinej a nikdy se nenudíme. Nicméně si myslím, že ten týden je tak akorát. Další týden už bychom se dost možná vzájemně pozabíjeli 😁

Čeho jsem si všimla minimálně poslední 2 jachty bylo, že když se vracíme po týdnu do mariny, začíná nějak váznout komunikace. Všichni jsou už nějakým způsobem buď přinasraní, nebo se vrací stres nebo nevím co, ale prostě jak se blíží konec, tak jsme všichni na facku. Jo, všichni 😃 Tak je dobrý s tím počítat, že to tak prostě je a snažit se tak nějak okolí moc nesrat.

Večer pak předáme loď, zabalíme, uklidíme a jdem na chvíli spát. Cca kolem druhý, třetí ranní vstáváme, sedáme do aut a vyrážíme domů. Po zabalení a vykydání věcí z lodi už se všichni hoděj zas do pohody a užíváme si poslední chvíle na lodi. Uteklo to. Boží to bylo. Říkáme si, že snad zase za rok ❤️ Tak věřím!

A jak to na jachtě funguje?

Bereme většinou jachtu pro 9 lidí a jezdíme v osmi. Protože chceme pohodlíčko. 

Kajuty: 2 kajuty jsou na přídi, ty jsou trochu menší, a 2 kajuty na zádi – ty jsou zase trochu hlučnější (hlavně díky nočnímu popíjení přímo nad hlavou). Chodíš brzo spát nebo moc nepiješ? Ber určitě přední kaujtu. Jsi party girl nebo party boy a táhneš to většinou do rána? Nezabírej přední kajutu a hoď si věci dozadu. V kajutách není místa nazbyt, tak určitě nejezdi s kufrem, ale vždy s měkkým zavazadlem, který se dá nacpat do skříňky.

Spaní: V kajutách je opravdu poměrně těsno, proto se doporučuje, aby se vždycky 2 lidi znali a vzali si kajutu spolu. Nám to občas nevychází a tak se spí různě. Já teda spím vždycky nahoře na palubě pod ráhnem (pokud nehlásej déšť nebo extrémně nefouká) a občas se ke mně někdo přidá. Protože kdo by nechtěl zkusit spát přímo pod hvězdama, vzbudit se se sluníčkem a hned si skočit do vody? 😍 A úplně top jsou ještě ty bílý peřiny, co si vytáhnem ven 😊

Většinou jsou obsazené taky obě lavice, gauč v salonku a zbytek spí v kajutách. Všechno se dá vymyslet a domluvit, proto není překážkou, když někdo jede „sám“.

Sr*ní 🙈🤣: Záchody jsou na jachtě poměrně dobrodružná věc a jako na každý jiný cestě, debata vždycky skončí u 💩. A proč tomu tak je? Každej se bojí, aby ten záchod neucpal 😬 Mají totiž poměrně úzký trubky a ještě ty trubky vedou nejdřív nahoru a pak zase dolů a jsou tam teda 2-3 kolena, který zvyšují možnost zaseknutí obsahu.

Záchod je pumpovací a ty zahnutý trubky pomáhaj tomu, aby se do lodi nevracela voda. Je teda potřeba pumpovat hodně a používat co nejmíň toaleťáku 😁 No nebudu lhát, zkušení námořníci na to se*ou a se*ou přímo do moře. Stejně to tam všechno končí, tak proč to hnát zbytečně přes trubky 🙈 No a v neposlední řadě to není moc pohodlný hlavně v případě, kdy jsou vlny, nebo se plachtí.

Myslím, že tohle téma je dost třaskavé a možná někoho z vás pobouří, ale neváhejte se ptát klidně dál. Odpovím na všechny (slušné) dotazy 😁

Jídlo: Protože často spíme v zátokách a jen jednou jedeme na molo (dotankovat vodu + dokoupit zásoby + dáme večeři), jíme většinou na lodi. Domlouváme se tak, že každý zařídí jeden oběd a vezme něco ke snídani. Zbytek víme, že se vždycky nějak udělá.

Bohužel to vždycky končí tak, že cca polovina posádky vezme tak trojnásobek jídla, co je schopnej sám sníst, takže je loď vždycky narvaná k prasknutí jídlem 😁 Letos to byl fakt extrém a dost se toho vezlo zpátky. Jinak je ale tenhle systém osvědčenej – uvařit 1x za týden zvládne každej (nebo si vzájemně pomůžeme) a k večeři se to buď dojídá nebo si dáme pečivo s něčím, uvaříme polévku apod.

Pomoc s lodí: Je dobrý, když se posádka aspoň trochu zajímá o to, proč se tahá za který lano, jak správně za něj zatáhnout nebo jak třeba uvázat mooringové lano (a co to je) nebo lana na zádi. Jak zapnout kotvu a jak jí pustit dolů, vytáhnout nahoru a kdy vyházet fendery. Kapitán vždycky potřebuje aspoň pár lidí, kteří vědí, co dělat.

A za mě je teda ideál, když něco vědí všichni. Pokud se tedy chystáte poprvé, neřešte, že třeba pak něco uděláte blbě, ale zajímejte se. Kapitán vám základy řekne, aby s váma mohl počítat, ale pokud vás to nebude zajímat, tak pak jeho pokynu možná nebudete úplně rozumět a způsobí to zmatky 😁

Kde najít možnost vyrazit na jachtu?

Pokud nemáte známý, kteří jezdí, přidejte se do facebookových skupin na téma jachting nebo i obecně spolucestování. Často v takových skupinách vídám příspěvky, že party lidí hledají poslední členy k doplnění posádky. Nebo tam můžete dát poptávku, že byste rádi vyrazili, ale hledáte kapitána, případně celou bandu, kterou byste mohli doplnit. Využít takové možnosti bych se vůbec nebála, jen bych trvala na tom, že se chci potkat s kapitánem ještě před vyplutím. Protože dobrej, zkušenej a zodpovědnej kapitán je základ.

No…už ať tu máme další ročník. Nemůžu se dočkat! 🤩