Cestování jako terapie: Jak mi cesty pomáhají zvládat stres a najít vnitřní klid

Pamatuju si, když jsem seděla v kanclu zahlcená prací a taky spoustou kancelářských „dramat“ a došlo mi, že potřebuju zase vypadnout. Že potřebuju vyrazit na cesty a trochu se zrestartovat. Lidi kolem mě často říkali, že moje cestování je jen útěk od reality nebo od problémů, ale mně došlo, že to není pravda. Já to mám jinak. Neutíkám, jezdím si pro absolutní ponor sama do sebe a pro navrácení rovnováhy.

Víte, jak všichni mluví o worklife balancu…tak ti samí pak často brblají, když si ho jedete dopřát na druhý konec světa 😁 A těmhle všem bych chtěla vzkázat, že cestování opravdu není jen útěk z rutiny, ale také způsob, jak znovu najít vnitřní klid, obnovit energii a objevit sama sebe.

Nejlepší je samozřejmě cestovat sama, protože tě nikdo neruší, s nikým nemusíš hledat kompromisy a máš nekonečný prostor pro svůj vnitřní dialog a pro sebepoznání. Různý komplikace nebo nepřesnosti v itineráři nebo v informacích ti vždycky dodají další a další sebedůvěru. A cestou zjistíš, co všechno už jsi zvládla. A že nakonec všechno zvládneš.

Cestování sama ti dodá velké množství sebedůvěry a pocit nezávislosti, což jsou skvělé nástroje pro zvládání stresu.

Pokud ale sama zatím cestovat nechceš, vůbec to nevadí. Cestuj klidně ve skupince, ale vydej se na cesty bez cestovky. Kupte letenky, pronajměte si auto nebo jezděte MHD a užívejte si cestování. Ono to ve skupince umí být taky parádní retreat 🤣 Domluvit se na tom, kam se pojede a kam ne, kdy se bude válet na pláži a kdy chodit po horách, to není vůbec žádnej med.

Já od určitý doby preferuju cestování maximálně ve třech lidech. 4 už můžou bejt patovka, ale asi bych na to taky byla schopná kejvnout, pokud bych všechny znala. Protože zase se dá líp rozdělit, když se 2 a 2 domluví.

Ale zpátky k mentálním benefitům cestování. Taky na nových místech (a vlastně i ve vaší domovině) milujete chodit na kopec? Já jo, protože odtamtud tak nějak vidím všechno líp a z jiné perspektivy. Tahle perspektiva mi vždycky připomene, že moje starosti nejsou tak velké, jak se doma zdály. Najednou je to všechno tak nějak jednodušší. A není to tím, že jsem od domova stovky nebo tisíce kilometrů, ale je to přesně o tom, že tady na tom kopci najdu jiný pohled na věc. A často i řešení.

Na cestách je také tak nějak jednodušší a samozřejmější užívat si přítomnost. Můžeme se oprostit od běžného života tam doma a užívat si krásy nového místa. Já moc doporučuju nebláznit a nesnažit se navštívit všechny místa, co země nabízí, protože takhle v té přítomnosti nikdy plně nebudete.

Pořád totiž bude ještě další a další místo, který musíte vidět, a tím pádem budete plánovat jak zběsilí. A na místě, kde teď jste už budete přemýšlet o tom dalším. I já jsem tohle zažila a už bych to zpátky nechtěla. Vracela jsem se pak totiž domů ještě víc vyřízená, než jsem na dovolenou odjížděla.

A to už dávno není můj cíl. 😊 Mým cílem je teď právě ta přítomnost. Využít čas k tomu, abych dané místo aspoň trochu poznala, abych během obyčejné procházky prozkoumala místo, kam jsem přijela, dala si někde kafe a čuměla na náměstí na lidi. To je nejvíc!

A když se vydám na trek, neletím jak magor rychle nahoru, abych už stála na vyhlídce a fotila si selfíčka, ale právě ta cesta je pro mě cílem. Poslouchat všechny ty zvuky (někdy i trochu děsivý 😁), vůně, zdravit se s kojemjdoucími a prostě si ten den užít. Nakonec i s tou vyhlídkou. Ona nikam neuteče.

Na treku, ale vlastně i při dlouhých procházkách městem se stres uvolňuje automaticky. Vždycky si po takovém prochozeném dni přijdu úplně osvobozená od všech myšlenek, jsem příjemně unavená a spokojená. A krásně se mi usíná. 

Na cestách jsem taky podstatně vděčnější za všechno. Za to, že právě teď ležím na pláži nebo se koupu ve vodopáchech, i za to, že sedím v kavárně uprostřed Střední Ameriky. Nebo že pracuju z Thajska. Doma si sice každý večer přemítám, za co jsem ten den vděčná, ale na cestách to přichází tak nějak automaticky během dne. A to je jinej level!

Stejně tak jsem pak vděčná i doma za svojí postel, za vanu s horkou vodou, za víc než jeden batoh na zádech, za možnost vytáhnout si čistý tričko ze skříně i třeba za záchod, do kterýho můžu hodit toaleťák. 😁 Je toho hodně, co na cestách člověk zjistí, že to nemusí být úplně samozřejmost.

Praktické tipy, jak využít cestování k duševní pohodě

Cestování mi dalo nejen nezapomenutelné zážitky, ale i vnitřní klid. A to je důvod, proč se snažím mít pořád nějakou letenku v kapse – pro ten pocit svobody a nalezení sebe sama.

Tak co, zkusíš to příště taky tak? Nebo to máš s cestováním podobně, jako já? Dej mi vědět do komentářů, už se moc těším, až si to přečtu. 😍