✈️ Než znovu odletím: o návratech, který nebolej

Sedím v mý oblíbený kavárně v Praze a i když je můj měsíc v ČR jeden velkej logistickej projekt, tak vím, že jsem správně. Že jsem přesně tam, kde mám být, i když mě myšlenky často tahaj už na Tenerife. Ale to ještě pár týdnů počká! Teď jsem tady a dosedám. Jsem mega šťastná, že můžu vidět svý blízký, probrat jejich životy i ten můj a prostě spolu pár minut, hodin nebo i dní prožít. A je to tak skvělý zažívat návraty, který nebolej! 🤩

Moc dobře si pamatuju dobu, kdy jsem ty odlety, hlavně z exotiky, nesla fakt mega špatně. Přišlo mi to děsně nefér, že se mám vracet „z ráje“ do rutiny a do šedivý Prahy, protože exotiku lítám výhradně v zimě. Kus mýho srdce zůstal vždycky někde pod palmou u oceánu a sakra se mu nechtělo zpátky.

Přibližně 15 let mi trvalo pochopit, proč. Jednak to bylo samozřejmě proto, že jsem ve svým životě nebyla šťastná, i když jsem si často myslela, že jsem. 😁 Ale dnes chci psát hlavně o tom druhým důvodu – měla jsem pocit, že prostě něco končí. Jenže ono nekončí…

Jestli něco končí, tak to končí před cestou. Proč? Cesta je prostě transformace, ať chceš nebo ne. Pokud teda neležíš tejden na pláži s drinkem v ruce od rána do večera. I když to může bejt taky solidní transformace, když o tom tak přemýšlím. 😅

Z cesty se prostě vracíme jiní. Nové zkušenosti, zážitky, díky vypnutí hlavy se dostaneme hlouběji sami do sebe. No a když se vrátíme do ČR? Tak je fajn v tom novým já pokračovat! Nenechat se semlít systémem, pravidly a myšlením ve stylu „ale takhle to vždycky bylo, tak to tak bude i nadále“. Nemusí. Může to bejt přesně tak, jak chceme teď. Možná ne hned, možná ne všechno, ale obecně se to fakt dá takhle říct. A funguje to! 🤩

Návrat je teda vlastně pokračování. Pokračování něčeho, co na cestě začalo. A od chvíle, kdy jsem nad návratem začala přesně takhle přemýšlet, začalo to fungovat. Začala jsem se těšit a žití v ČR začalo být jednodušší a lehčí. A když to začalo drhnout, našla jsem vždycky nějakou cestu, jak nepopřít sama sebe a zároveň situaci vyřešit. A to je něco, co mi skutečně dalo cestování. Nadhled. Možná za to můžou letadla a častý pohledy do mraků, možná cestovací zkušenosti. Kdo ví… ✨

No a jak si návraty užívám dneska?

Udělám si z návratu takovou mini dovolenou. 😁 Prostě si dopřávám stejně tak, jako ve dnech na pláži. Dám si čas a prostor na integraci všeho, co jsem zažila – to je fakt důležitý, jinak to všechno uteče jak pára nad hrncem a jako by žádná cesta nebyla. Většinu svýho volnýho času věnuju setkáním s přáteli a rodinou, protože se na všechny samozřejmě moc těším a ráda přináším „vůni dálek“ do každodennosti. Koupím si kytku, zajdu na kafe na svý oblíbený místa, dopřeju si masáž nebo saunu a prostě si ty první dny užívám a rozmazluju se. Prostě i návrat domů může být dovolená. ☀️

Jak si tedy udělat návrat hezčí?

Pro mě je tenhle čas v ČR teď vlastně jako nabíječka. Nabíječka toho, co na cestách nemám. Můžu si pokecat v češtině s lidma, kteří mě dobře znají, rozumí mi a chápou mě. Momentálně mě nabíjí i to, že mám vlastní postel(e) a pokojíček(čky). Že si můžu dát vanu a umyju si vlasy velkým proudem horký vody. Vyperu si, kdy chci a uvařím si, co chci, aniž by mi v kuchyni někdo překážel. A koupím si bílej jogurt, kterej není slazenej. A dobrý kafe, který je na celým severu Tenerife jen asi ve třech kavárnách. A tak.

Je toho fakt spousta! Máme v ČR věci, kterých si často vážíme až tehdy, když vyjedem na delší čas ven. Tak jsem ráda, že vám to tady můžu připomenout. Máme se v ČR opravdu skvěle. A být to víc na jihu a být tady oceán, tak ani nemusím odlétat. ❤️