Jak jsem opustila kancelářskou židli a objevila svět. A jak si můžete cestovatelské sny plnit i vy?

Před třemi měsíci jsem učinila životní rozhodnutí opustit stabilní zaměstnání a vydat se na cesty. Rozhodnutí to nebylo jednoduché, ale, při mé vzrůstající frekvenci cestování a potřeb vidět palmy a oceán, už asi nevyhnutelné. A tak, když už nebylo možné kombinovat práci a plnění svých snů, přišla myšlenka odejít. A jak už jednou přišla, začala dostávat jasnější obrysy a po 14 dnech přemýšlení přišlo definitivní rozhodnutí. Jdu do toho!

A ne, neměla jsem na účtu statisíce, abych si to „mohla dovolit“, ale přesto jsem si to dovolila. Cestování nemusí být drahá záležitost, pokud si vyberete vhodnou destinaci a třeba i cestujete trochu lowcost, jako já. Navíc se mi rozhodnutím změnit svůj život začaly tvořit příležitosti na možný přivýdělek a časem možná i podnikání.

Právě se nacházím někde u Pacifiku v Nikarague, za sebou mám cesty po Panamě a Kostarice a před sebou ještě další 4 státy (Salvador, Honduras, Guatemalu a Mexiko). Houpu se tady v hamace a jsem fascinovaná tou rozmanitostí a krásou, kterou nám svět nabízí. Chápete to, jo, jeden den sedíte v kanclu a najednou střih, a ležíte v hamace ve 30 stupních, a je jen na vás, kdy se vrátíte. Love it!

Moje cestovatelská duše mě už zavedla na různá místa, o kterých vám někdy taky třeba napíšu, ale tohle je moje životní cesta. A proč vlastně Střední Amerika? Už nějakou dobu jsem zamilovaná do Mexika, kam se pravidelně vracím, a chtěla jsem poznat i další státy Latinské Ameriky. Že to ale až takhle pospojuju, to jsem nečekala ani já. Začalo se to nějak nabalovat ve chvíli, kdy mi došlo, že teď vlastně nejsem omezená vůbec ničím. Jak je to možné?

Každý z nás někdy řešil jednu ze 4 překážek, nebo spíš negativních přesvědčení souvisejících s cestováním. Které to jsou? Peníze, strach z neznámého, nedostatek časujazyková bariéra.

Jak jsem je vyřešila já?

  • Peníze
    Díky mojí zálibě v lowcost cestování jsou peníze něco, s čím se dá na cestách krásně hrát. Můžete jet úplně na dřeň a utratit jen za to nejnutnější, nebo si naopak volit komfort až luxus. Já nejdu úplně na dřeň, dopřeju si to, co zrovna potřebuju nebo chci, ale je pravda, že moje hranice a potřeby jsou často někde jinde, než u lidí, kolem mě.
  • Strach z neznámého
    Pamatuju si doby, kdy jsem vždycky už v letadle řešila strachy, co když po přistání věci nepůjdou tak, jak mají. Dnes už neočekávám. Prostě jak to bude, tak to bude. Nemívám své cesty nějak moc naplánované, takže když bych se někde zdržela, vůbec to nevadí. Strachy totiž podle mě pramení právě z očekávání. Pojďme se všichni trochu uvolnit a nechat životu prostor, ať se prostě děje.
  • Nedostatek času
    U mě se to vyřešilo „jednoduše“ výpovědí, ale není nutné jít do takového extrému. Všichni zaměstnanci mají minimálně 4 týdny dovolené a s tím se už dají dělat věci. Jasně, nevypadnete někam na měsíc, abyste se už celý rok nikam nepodívali, ale víc menších trípků je taky fajn. A s dnešními cenami letenek, kdy se za pár stovek, max. tisícovek, podíváte kdekoliv po Evropě, to je prostě boží!
  • Jazyková bariéra
    Ehm, tak k té mám hodně co říct. Nejsem žádnej velkej english speaker, španělštiny mám jen opravdu základy a přesto jsem ve Střední Americe! Jsou místa, kde se bez špániny fakt nechytnete, a i tak jsem to zvládla. Takže není důvod, proč byste nemohli i vy, pokud máte základy aspoň nějakého jazyka. A zbytek za vás už dneska zvládne Google překladač.

Je důležité si uvědomit, že cestování je opravdu pro každého, a že překážky jsou jen v našich hlavách a přesvědčeních, které jsme nabyli někde cestou životem. S otevřenou myslí a odhodláním ale můžeme všichni objevovat krásy světa a obohacovat svůj život cestováním.

Jsem lowcost cestovatelka plnící si své sny. Díky mým zkušenostem pomáhám ostatním s jejich prvními cestami, aby si mohli plnit ty své. Zároveň jim ukazuju, jak se zbavit strachů a změnit nastavení mysli. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Iva Kolářová napsal:

    >> Pojďme se všichni trochu uvolnit a nechat životu prostor, ať se prostě děje. <<
    tak tato věta mě chytila u srdce, TOTO je něco, co na jednu stranu ovládám bravurně, a zároveň to vůbec najednou neumím, když to moc chci. Možná právě to "moc chci" je tou překážkou?! A tak se jdu začíst do dalších článků a nasávat cestovatelské ladění,.abych začala jezdit i za hranice a časem i za oceány. Nyní jezdím na jeden den vlakem po ČR, šestým rokem – a také je to moc fajn. 🙂

    • Jana Zemanová napsal:

      Jééé, děkuju moc za krásný komentář 🙂 Jojo, často, když něco moc chceme, moc na to tlačíme, tak to najednu nejde. Mně často pomáhá si to uvědomit, prodýchat to, přát si a pustit to 🙂 V e-booku zdarma, který najdeš tady na stránkách, píšu o překonání strachu z cestování a vlastně čehokoliv a věnuju se v něm základním otázkám cestování na vlastní pěst. Doporučuju přečíst 🙂 Přeju krásné cestování jak po ČR, tak brzy i po zahraničí 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.