Zpátky do minulosti: Moje cestovací začátky

Dneska mě nějak nemohla pustit myšlenka na to, přes jakého zprostředkovatele jsem kupovala svoji první letenku. První let bez cestovky, v roce 2009 do Londýna. Jen jsem si pamatovala, že tenkrát zkrachovali a letenky nám zrušili 😀 A víte, kdo to byl? SkyEurope! Už vůbec netuším, jak se nám to povedlo, ale peníze jsme dostaly zpátky a odletěly přes Click4Sky, což byl projekt ČSA a prodávali letenky za jednotnou cenu 2780 Kč, čímž konkurovali nízkonákladovkám. Zajímavej projekt, kterej ale taky nakonec v roce 2009 skončil.

Rok na to jsem objevila Ryanair a zjistila, jak je cestování jednoduchý a levný a totálně létání propadla. Byla jsem tehdy na vejšce, u které jsem poměrně hodně pracovala, a tak jsem mohla vymýšlet, kam si zaletím. Za rok 2010 to byl Birmingham, kam jsem letěla sama za kamarádama, a teprve teď mi dochází, že jsem jela celkem bomby – byl to můj třetí let celkově a nebála jsem se toho vyrazit sama. Z Bratislavy do Birminghamu a odtamtud do Redditch, kde mě čekal kámoš. Hustý.

Ten samý rok jsem si střihla ještě Malagu, kde jsem navštívila kamarádku, která tam byla na jazykovým kurzu a potom ještě v zimě znovu Londýn. Do Londýna jsme si s holkama létaly za nákupama. Letenka za pár korun a Primark. Ten na Oxford Street byl top! Vlastně celá Oxford Street byla top. Oproti Česku tam měli levnější věci v super kvalitě. Takže jsme vždycky odlétaly s prázdným kufrem tam a s plným zpět. Navíc jsem si v Londýně přišla vždycky „doma“. Moje první „doma“ ve světě.

Rok 2011 byl na lety ještě plodnější. Od dubna do září jsem stihla letět do čtyř destinací a rodiče si tak mohli začít přivykat tomu, jak žiju dnes. Navštívila jsem s kamarádkou její tetu v Norsku a užily jsme si tam parádní týden. Pak jsme v létě vyrazily na holčičí trípek do Paříže, měsíc na to s kamarádem navštívit kamarádku žijící v Helsinkách a zakončily jsme to holčičí dovolenou v Dubaji. To byl úlet – dvě holky mezi obrovskýma barákama jezdící taxíkama jako v Sexu ve městě 😀 Ten rok byl fakt skvělej a užili jsme si spoustu dobrodružství.

Tohle období bylo super, protože pár mých přátel odletělo na Erasmus a mohla jsem je navštívit. To bylo třeba v roce 2012 v Portugalsku. Jako…možná mi moje rozhodnutí neodletět na svůj Erasmus (měla jsem letět na Azory, ale finančně to nakonec nebylo možný) zachránilo život, protože podle zkušeností z mých návštěv Erasmáků bych ty každodenní alkoholový masakry fakt nemusela přežít.

V tom Portugalsku mě jeden večer alkohol poměrně dost vyškolil – řekněme, že mi v jednu chvíli nebylo úplně dobře. Před kostelem a vedle mateřský školky…ve chvíli, kdy kamarádka s půlkou obličeje začerněnou tužkou na oči (neptejte se) vyrazila na benzinku pro další pivo 😀 Když se vrátila, nechápala, proč se jí obsluha tak tlemila. No…zrcátko jsme u sebe neměli, tak jsem jí, myslím, fotila na digitální foťák, aby pochopila.

Rok 2012 byl výjimečný taky tím, že jsme se s kamarádkou poprvé vydaly přes oceán. Konkrétně do Thajska. Střihly jsme si první trípek, kdy jsme nebydlely na jednom místě, ale trochu pocestovaly po Thajsku. Z Bangkoku, kam jsme doletěly, jsme se po dvou nocích přesunuly na Phuket, z Phuketu pak na Koh Phi Phi a odtamtud do Krabi. Takovej ten jeden ze standardních okruhů. Bylo to skvělý a zažila jsem ještě opravdu levný Thajsko. A první velkou exotiku. Na tu cestu nikdy nezapomenu.

O rok později už jsem začala pracovat na HPP, takže sranda na chvíli skončila. Juniorský plat, stěhování do Prahy a 25 dní dovolený ročně s tím, že část padla na zkoušky a státnice ve škole. Taky nějak nebylo za kým moc lítat a sehnat sparinga bylo vždycky náročný. Aspoň jsme si na rok 2014 bookly letenky do New Yorku. Tenkrát z Varšavy do NYC za 6500,- (nebo tak nějak). A v říjnu 2014 povýšily naše londýnské nákupy na ty newyorské 😀 A taky si pořádně prošly celý Manhattan. A koukaly na ohňostroj z Brooklynu. A na Times Square potkaly…(koho? dozvíte se na konci článku 😉

Díky tomu, že jsem se pohybovala mezi mladšími ročníky, jsem se podívala v dubnu 2015 do Lisabonu, kde trávila Erasmus moje další kamarádka. Lisabon jsem si zamilovala a nechápu, že jsem tam od té doby už nebyla. Napravím! To kopcovatý město, nespočet skvělých kavárniček s výbornými pastel de nata a přímořskej vajb si prostě říkají o další návštěvu.

V dalších letech jsem se zaměřila na Asii a sem tam do toho padnul i nějakej evropskej trípeček, ale to si nechám zase na příště.

A ještě důležitý moudro na závěr

Pokud se vám objeví jakákoliv možnost se někam podívat, ať už za kamarády, nebo vás někdo z blízkých osloví, že vás chce za sparinga – neváhejte. Tohle jsou zážitky a zkušenosti, který vám nikdo nevezme a většinou se to dá zvládnout za pár korun (a možná potkáš a vyfotíš si zblízka Lennyho Kravitze!).

A pokud sparinga nemáte a někam vás to táhne, vykašlete se na argumenty, proč nejet, a vyrazte sami. Základní tipy jak na to popisuju ve svém eBooku zdarma. A pokud máte nějaké další otázky, jak na to, klidně pište do komentářů. Ráda si počtu a odpovím 🙂