Udělala jsem to! Žiju na Tenerife 🏝️

Není to tak dávno, co jsem psala článek Můj domov na Tenerife a zmínila jsem v něm, že na Tenerife budu jednou žít. Vůbec by mě ale nenapadlo, že asi měsíc a půl od sepsání toho článku padne konkrétní datum. Do konce roku vystěhuju byt a v lednu letím. Hustý! 👀

Tak nějak jsem dospěla do fáze, kdy už mě přestalo bavit říkat „až někdy“ a okolí mi dávalo dost najevo, že já prostě mám být u oceánu a hotovo. Teď zpětně si uvědomuju, jak jsem brzdila sama sebe a pořád o tom jen mluvila, ale zvednout kotvy pro mě bylo nepředstavitelný. A to až do toho rozhodnutí. Najednou nebylo o čem. Řekla jsem, že letím a řekla jsem to pěkně nahlas. Což pro mě bylo jasnou známkou toho, že už necouvnu 🤩

Byl červenec, takže na tuhle velkou změnu jsem si dala skoro půl roku času. Zpětně to hodnotím jako zbytečně dlouho, protože poslední měsíce už byly fakt o přežívání a touze sedět už na pláži. Nicméně stalo se tolik věcí, kvůli kterým jsem ráda, že jsem byla ještě v ČR. Například můj 6 denní výlet na JIP na Karláku 🙈 Bylo to ale velký rozhodnutí a dát si dřívější termín odjezdu pro mě bylo až nějak moc strašidelný. Takže vše bylo tak, jak mělo. Jako vždycky.

Plán byl jasnej, užít si ještě léto, zakončit léto v září na jachtě a po návratu z jachty začít podnikat kroky k odletu. Letenka na mě vyskočila sama hned pár dní po mým červencovým rozhodnutí, tak to bylo de facto bez práce. Koupila jsem přímý let z Berlína asi za 1700 Kč jen s malým batůžkem s tím, že větší batoh přikoupím někdy později. Na to byl čas 😊

Čas ale utíkal, z jachty jsme byli dávno zpátky a mně se tááák do těch dalších kroků nechtělo! To si ani neumíte představit. Já jsem starej známej prokrastinátor a věci řeším až dost na poslední chvíli, protože mě prostě nebaví řešit věci! 😁 A taky vím, že jednou přijde ten den, kdy to všechno půjde v lehkosti a rychle a nebude mě to s*át. A tak jsem čekala a opravdu to tak bylo. Najednou mi nedělalo problém vyvěsit asi 40 ks oblečení na Vinted nebo nafotit nábytek a inzerovat ho na Marketplace.

Jo, přesně tak. Mým cílem bylo rozprodat vše, co prodat půjde, a nechat si jen pár osobních věcí. Takže od října jsem pořád posílala nějaký balíčky a přidávala další a další věci k prodeji na sítě. Ufff, myslím, že jsem fakt poměrně minimalista a neumím si představit, jak by se stěhovaly některý mý kámošky, který jsou fakt zavalený věcma 😅 Opravdu díky za můj minimalismus, i když i tak to bylo věcí na 3 Octávky. Taky díky za to, že u rodičů mám pořád dětskej pokojíček a mohla jsem si to tam převézt. Co s tím dál bude, to ještě nechávám otevřený.

V největším balení věcí, nebo spíš den po tom, co jsem reálně začala první věci balit do tašek a krabic, jsem si udělala výlet záchrankou a na 6 dní jsem zůstala v nemocnici. To bylo něco, co jsem fakt nečekala a donutilo mě to zastavit. Úplně. Hodně spánku, meditační hudby s léčebnými frekvencemi a telefon v ruce jen občas. Protože jsem měla obě ruce na něčem napojený a telefon mě v těch rukách s*al. Byl to totální restart a ač se to zdá divný, jsem za něj svým způsobem vděčná. Posunul mě totiž o mega dál.

Pak ale zbylo opravdu málo času na balení, reálně necelý 3 dny, když sečtu ty chviličky první dny po návratu, kdy mi tělo dovolilo balit. Nářez, totální, ale asi jsem to tak potřebovala. Rychlý řez nakonec. 30.12. jsem po 11 letech odevzdala klíče bytu na mé milované Výtoni a svět už čekal. Už jsem se fakt nemohla dočkat, až 7.1. sednu do letadla a teleportuju se k oceánu, kde si budu moct dát zas konečně voraz…

Yes, I did it! 🤩 Jsem tady, slunce pálí, oceán šumí a koukám na palmy. Na tohle jsem čekala celej život 🤩 Jedno odpoledne mě na pláži zalil úžasnej pocit toho, že už se nikam nemusím vracet, že můj život je teď prostě tady. A bylo to tak mega úlevný a krásný, že ještě teď nemám slov! 😍 Cestu do ČR mám sice naplánovanou, ale je to prostě výlet do ČR, návštěva rodiny a kamarádů, ale ne návrat domů. Doma je tady. A já jsem mega šťastná!

Všechno tady jde tak nějak jednodušeji, i když zrovna dnes jsem vyplňovala formuláře pro zítřejší návštěvu místní cizinecký policie a jsem z toho unavená jak kdybych fárala v dolech. Ale to jsou ty formuláře, no 😅 To mně prostě nejde, jsem z toho zmatená a neumím to všechno pořádně číst. Naštěstí jsem měla přítele na telefonu, kterýho jsem „náhodou“ potkala na sítích.

Pak už jen objevit své bydlení a je to. Můj první soukromý byt v životě. 😁 Dosud jsem pořád s někým bydlela a moc se těším, až si to dám poprvý sama a stoprocentně podle sebe. V mém nejoblíbenějším městečku Garachico 🤩 Nemůžu se dočkat, až už to všechno bude oficiální a dám zelenou všem, co se sem za mnou chystají přijet.

Až to bude, tak zase napíšu. Bude co oslavovat 🥂

Zajímá vás něco konkrétního o Tenerife? Pište mi do komentářů, ráda na vaše otázky odpovím nebo na to téma sepíšu třeba další článek ❤️ Poselství na závěr: „Plňte si ty svoje sny hned, není na co čekat.“ ✨