Jak jsem překonala své cestovatelské obavy: Příběh mé první sólo cesty

Dlouhý roky jsem jsem hledala sparing parťáky na cesty a byla naštvaná, když se mnou nikdo nechtěl nebo nemohl jet, ale když došlo na téma sólo cestování, vždycky jsem říkala, že to není pro mě. Měla jsem pocit, že sdílené zážitky jsou lepší, že bych si neměla s kým povídat a že cestovat ve více lidech je prostě nejlepší varianta.

Teď už si to nemyslím. Teď už vím, že oba styly cestování mají něco do sebe, a že ráda zase někdy vyrazím sama. A jindy zase s mojí největší (nejen) cestovací parťačkou Lí a pak zase klidně s někým úplně jiným.

Jak se to ale stalo, že jsem změnila názor a vyrazila na cestu sama? Bylo to poměrně jednoduchý, protože jsem chtěla odjet na měsíc a chtěla jsem tam i pracovat (tenkrát ještě pro korporát od 9 do 5), takže se to moc nepotkávalo s tím, abych letěla s někým. Sem tam se někdo objevil, kdo chtěl letět taky, ale vždycky z toho sešlo. Až na posledních pár dovolenkových dní za mnou přiletěla Lí.

Já jsem si tak moc chtěla splnit sen pracovat u oceánu, že mi v tu chvíli zas tolik nevadilo, že na to budu sama. Strachy přišly, to jako né, že né, ale věděla jsem, že je to přesně to, co si chci vyzkoušet. Vždyť o co jde, každý den budu ve spojení s lidma z práce. Online schůzky tehdy už nebyly problém, naopak 3 dny v týdnu standardem.

Tak jo, kupuju letenku, zařídím ubytování a letím na Tenerife! Už jsem tam předtím byla, sice na pouhý 4 dny o Vánocích, ale věděla jsem, že se chci vrátit. Tak bylo fajn to neodkládat a hned v červenci si tam dát celý měsíc 😁

Protože byla sezóna, bylo nakonec nejlevnější booknout celý zájezd na 3 týdny a pak dokoupit samostatnou letenku zpátky. Bydlela jsem tedy v poměrně pěkném hotýlku v Puerto de la Cruz a měla tak postaráno i o jídlo. Práce od bazénu byla mega fajn a fakt mě hodně bavila 😁

Přes týden jsem teda neměla moc volného času, protože jsem začínala pracovat v 8 kvůli časovému posunu a většinou jsem nekončila dřív než v 5. V polední pauze jsem si dala aspoň 30 bazénů a po práci si skočila do posilky. Pak večeře a honem na pláž na západ slunce. Tahle rutina byla parádní! 🤩

Na poznávání Tenerife tedy zbývaly hlavně víkendy, plus tam byly ty dva červencový svátky a nějaký víkend jsem si, myslím, prodloužila dovolenou. Projela jsem mhd celý sever a oblíbila jsem si ho tak, že jsem se sem přestěhovala! 😁 Miluju ty městečka tady i ty kousky džungle, přírodní bazénky a spoustu krásnejch pláží. I když někdo ty s černým pískem moc nemusí. Mě něčím fascinují 😍

Cestování sama mě hodně bavilo, ale zároveň přicházely i horší dny, kdy mi fakt chyběl někdo druhej. Když sedíš v den svých narozenin v Masce na nádherný vyhlídce do kaňonu a k oceánu sama se sklínkou Sangrie a ještě ti tam číšník říká, ať si cvakneš pořádně a dáš si celej džbánek, není to úplně oká. Jakoby…první cesta sama, rovnou na měsíc a ještě v měsíc narozenin, to už je poměrně náročná disciplína 😅

Nicméně…po narozkách se zase celý svět rozsvítil a já jsem si druhých 14 dní poměrně hodně užila. Čekal mě poslední týden v Puerto de la Cruz a, známe to asi všichni, jak se začne blížit konec, tak nějak víc vnímáme to, co máme. Na poslední týden jsem se přesouvala na jih, konkrétně do Los Cristianos.

Tam to bylo poměrně dost divoký, takže jsem byla ráda, že jsem většinu času strávila na severu. Odmakala jsem si posledních pár dní a pak vyzvedla Lí na letišti. Z letiště jsme jely do Santa Cruz, protože jsme měly v plánu udělat si výlet do Anagy. Anagu jsem si nechávala právě až na příjezd Lí, ať si to užijem společně (a v té době jsem se taky bála jít takový trek sama – dnes to nechápu, ale tenkrát jsem se fakt bála, že se mi něco stane a nedovolám se pomoci).

Bohužel ale na Tenerife tou dobou poměrně dost hořelo, začalo nějak tou dobou, jak jsem se přesouvala na jih, tak výlet do Anagy úplně nevyšel. Byly všude výzvy, ať tam nechodíme, že to nemusí být bezpečné. Tak jsme se flinkaly po Santa Cruz a pak ještě zajely na koupačku na jih.

Měsíc utekl jako voda, ale zároveň jsem tenhle první sólotrípek nevnímala jako úplně úspěšnej. Zvládla jsem to, to jo, ale zas tak moc jsem si to neužívala. Co mi to ale dalo? Vymyslet na příště jinej koncept! Chtěla jsem zažít něco, kde si užiju tý zábavy trochu víc, i když budu zase pracovat.

Našla jsem … za necelý rok jsem vyrazila na 5 týdnú do Thajska! Byla tam pro mě díky časovému posunu lepší pracovní doba (cca od 14 do 22 hodin), takže jsem dopoledne stihla ještě nějaký výlet, pláž, dát si svých 30 bazénů a skočit si někam na parádní oběd.

Opět jsem tam odjížděla s obavami, co budu na druhým konci světa dělat sama 5 týdnů, ale ty obavy se nějak rozpustily druhý nebo třetí den. Měla jsem za sebo pár podporujících kamarádek, které mi cestou tam posílaly hodně hezkých zpráv a pak už jsem tam tak nějak byla doma. Půjčila jsem si skútr a jezdila si, kam a kdy jsem chtěla a když jsem nechtěla nic, měla jsem „na zahradě“ pláž. Idylka!

Třetí sólo cesta byla ta Střední Amerikou! 4 týdny sama a pak dalších 5 týdnů s Lí. Tam jsem už odjížděla úplně beze strachu.

Co jsem se naučila díky sólocestování?

Sólo cestování ti dává možnost dělat si věci po svém, kdykoli chceš. Můžeš měnit plány, zastavit se, kdekoliv se ti líbí, a vychutnat si každý okamžik naplno.

A jaké jsou tedy moje tipy, jak překonat cestovatelské obavy?

Sólo cestování mi dalo nejen svobodu, ale i odvahu žít svůj život naplno. Pokud máš strach, neboj se – právě tam, kde jsou tvoje obavy, čekají ty největší zážitky a objevy. ❤️

A co ty? Kdy se odvážíš na svou první solo cestu? Neboj se, dobrodružství a nový zážitky už na tebe čekají! 🤩