Dnes jsem na volné noze, život trávím částečně na cestách a částečně v Čechách. Mám čas na sebe, na cesty, na přátelé i rodinu. Dělám jen to, co mi vyhovuje a dává mi smysl. Vydělávám a plním sny sama sobě, ne majitelům korporátů.

Díky cestování lowcost se nemusím omezovat tím, jestli na cestu mám nebo ne. Tento způsob cestování mi totiž zajišťuje možnost navštívit téměř jakoukoliv zemi. Práci jsem si přizpůsobila tak, aby mě v cestování neblokovala. Tvořím si život podle svých představ.

Pracovala jsem v korporátu, dovolenou jsem vždy vyčerpala do posledního dne, ale i tak jsem se cítila cestovatelsky, ale i finančně, nevyživená. Nevěděla jsem, jak si plnit sny, když k nim potřebuju svoji práci.

Ještě pár let zpátky jsem si myslela, že já svůj sen žít nemůžu. Že vlastně neumím nic, abych mohla pracovat sama na sebe, nebo že bych mohla pracovat na cestách. Cítila jsem se šíleně svázaná prací a tím, jakou kariéru jsem si zvolila po škole. 

Zároveň jsem si neuměla představit, že se sama vydám do světa na několik měsíců a procestuju země, které jsou buď drahé, nebo se tam mluví jiným jazykem, než ovládám. Mí přátelé často nemohli, nebo nechtěli cestovat, a já jsem neměla ty koule na to, abych vzala batoh a vyrazila sama. Byla jsem tedy svázaná i sama sebou. Sama jsem odjet prostě nezvládla. I jen myšlenka na to mi byla proti srsti.

I když jsem už tehdy cestovala asi víc, než je běžné, pořád jsem měla velké strachy a potřebovala mít všechno naplánované. Potřebovala jsem na to nebýt sama a rozdělit tu zodpovědnost. I tak to byl v určitých situacích poměrně velký stres a spousta otázek typu “Co když…?” 

Toužila jsem cestovat více a na delší dobu, aby to nemuselo být skoro na minutu naplánované, ale neviděla jsem cesty. Cítila jsem se ztracená a neuměla se spolehnout jen sama na sebe.

Mým zlomem byla dovolená v Mexiku. Tam jsem se naučila hodně sama o sobě a o tom, že už nechci žít v pro mě tak úzkých mantinelech. Začala jsem si tvořit realitu, ve které budu cestovat a zároveň i pracovat. Poprvé přišla i myšlenka “a nebo se na tu práci vykašlu”. Najednou už se nešlo vrátit zpátky a nechat si řídit život ostatními.

Cesta k definitivnímu rozhodnutí odejít, a postarat se sama o sebe, byla náročná a plná strachů. Ale nakonec jsem to udělala a zařídila si život po svém. Bylo to v říjnu 2023.