Zpátky do minulosti: A jak to bylo dál?

Minule vás tenhle můj výlet do minulosti dost bavil, tak si dáme pokráčko 🙂

New York mě poměrně finančně vysál, protože jsme si dopřály opravdu velké nákupy a týden žití na Manhattanu prostě něco stojí. S mojí tehdejší výplatou 25 000 Kč hrubého měsíčně to byl celkem úlet. Ale co, žijeme jenom jednou!

Nicméně už ten samý rok mi do hlavy přišla Srí Lanka. Vůbec nevím proč, ale nutně jsem se tam potřebovala podívat. Trvalo to sice asi 2 roky, než se to skutečně povedlo, ale povedlo. Tehdy mě kromě peněz blokovalo i to, že jsem neměla sparinga. A v tu dobu jsem se ještě vůbec necítila na to letět sama (ostatně je to asi 8 let zpátky a sama jsem vyrazila poprvé asi před 2 lety).

Srí Lanku doporučuju všem, kteří chtějí zažít hory i pláže. Dá se tam udělat hezkej okruh, který začíná v Colombu. Vlakem se vydáte do hor (proslulý Srí Lanský vlaky jsou fakt přesně tak boží, jak všichni říkají), a pak sjedete autobusem na pláž. Nepamatuju si už všechny zastávky, protože to bylo někdy v roce 2016, ale možná bych někde ještě vyhrabala zápisník z cest 😀

Já si zápisky už léta nevedu, protože mě nebavilo psát, když se všichni ostatní bavili. Měli jsme vždycky tak nadupaný program, že večer zbyla jen chvíle na klídek a pohodičku a já sepisovala memoáry, který jsem od tý doby nečetla. Tak jsem s tím asi 2 roky na to sekla. Ale tenhle zápisník možná ještě vyhrabu. Možná to bude sranda 😀

Co vím, tak jsme byli jeli: Colombo, Nuwara Eliya, Haputale, Udawalawe, Matara, Mirissa, Weligama, Galle a Negombo. A asi mi tam něco chybí. Dali jsme si týden v horách a týden na pláži. Teď už bych si ten trípek dala na měsíc, ať je to všechno v klidu. Na Srí Lanku bych se ráda ještě vrátila, ale bojím se, že za těch pár let už je to úplně jiné místo. Teď nedávno jsem slyšela, že sever je ještě ok, ale jih už je hodně zkaženej. Tak nevím. Uvidíme.

Rok na to jsme si dali Malajsii a opět to bylo s nabombeným itinerářem den za dnem (dnes si říkám proooooč, ale tehdy jsme toho chtěli prostě stihnout co nejvíc a nikoho z práce nepustili na víc než 14 dní). Letěli jsme do Singapuru, kde jsme 2 dny pobyli, pak jsme přeletěli na Langkawi na pár dní, a odtamtud jsme si to dali autobusama zpět do Singapuru.

Přes Cameron Highlands a prales Taman Negara. Největší highlighty tohohle výletu! Z pralesa rovnou do druhé džungle – Kuala Lumpur 😀

Kuala Lumpur mi hodně připomínalo New York – zástavbou, taxíkama a tak. Z Kuala Lumpur jsme už pak jeli přímo do Singapuru na letiště. Já s dost velkými zažívacími potížemi. Vůbec nechápu, jak jsem to zvládla, ale vždycky jsem to vydržela do další zastávky. A šla na záchod i tam, kde bych normálně ani za nic nešla 😀

A další perlička z cesty: autobus nás vyklopil na hranicích Singapuru s tím, že počká za kontrolou. Nepočkal. Málem jsme nestihli letadlo!

Malajsie byla skvělá, tam jsme spojili dechberoucí města, úžasnej ostrov, hory, čajové plantáže a prales. Doprava do Tamanu byla asi to nejdobrodružnější, co jsem zatím zažila – 4 hodiny loďkou po řece, abychom se objevili v malé vesničce, ze které se podnikají výlety do pralesa. Pršelo. Hodně. Do pralesa se nesmělo, ale místní říkali, že zítra už to možná půjde. A šlo! Největší štěstí v našem nabitým itineráři, protože zdržet jsme se moc nemohli.

Na jaře 2018 jsme si střihly s kamarádkou na pár dní Amsterdam, kterej jsem už dlouho chtěla zažít. Bylo tam nádherně a doporučuju ho na pár denní trípečky. Fakt stojí za to, hlavně na jaře, kdy všechno kvete.

V létě jsme pak letěly do Maroka, což je další destinace, kterou vřele doporučuju. Jely jsme tehdy s cestovkou, protože to bylo nejvýhodnější, a půjčily jsme si tam na 2 dny auto. Cesty maj super, moc jsem si to řízení užívala – tak moc, že jsem tam zažila svojí první nehodu (a doufám, že i poslední).

Nebyla to moje chyba, ale byly jsme v Marakkéši, kde je doprava dost divoká. A pán na motorce si to kličkoval mezi autama a neviděl, že přejíždím do druhého pruhu. Skončil trochu odřenej a místní se na mě koukali jak na vraha. Protože samozřejmě za všechno může cizinec.

Shodou okolností jsem měnila pruh proto, že přede mou zastavilo policejní auto, tak to s náma kluci rovnou všechno sepsali a jely jsme. Jely jsme zaparkovat, protože cca po 200 metrech bylo naše cílové parkoviště.

Zajímavá zkušenost a budu samozřejmě ráda, když se nebude opakovat. I přesto doporučuju si to auto půjčit a udělat si nějaký bezpečný okruh. Nedoporučuje se jezdit moc do hor a když už, tak tam moc nezastavovat kvůli možným přepadením. Město, který doporučuju z celýho Maroka úplně nejvíc, je přístavní městečko Essaouira. Ta mě nadchla moc! Na moři spousta kitů, v přístavu typický modrý loďky a naprosto úžasnej místní vajb!

No nic, jedeme dál…

Karibik … moje nejdivočejší dovolená. Tam jsem pochopila, že není potřeba plánovat každou minutu, dokonce ani každý den. Že je fajn nechat věci plout, protože tehdy vznikne místo pro spontánní zážitky a zajímavá setkání. De facto jediný plán, který jsme musely dodržet, byly odjezdy trajektů. Protože jsme si střihly 4 ostrovy – Guadeloupe, Dominica, St. Lucia a Martinik.

Do Guadeloupe jsme přiletěly a z Martiniku odletěly. Výhoda těchto dvou ostrovů je, že jsou součástí Francie, tak že se tam dá doletět poměrně za babku a máte tam evropský data. Jinak mě víc bavily Dominica (ta úplně nejvíc) a St. Lucia. Ta jejich nezávislost má hodně co do sebe. Na Domince jsme si našly kámoše, a protože nám ujel kufr do Martiniku, hodně jsme tam pobývaly právě s místními.

Neměli jsme totiž boty na trek a celkově nám dost věcí chybělo. Tehdy jsme letěly 3 holky se 3 batohama a jedním společným kufrem na kosmetiku, zimní věci (letěly jsme v listopadu) a právě ty potřebný boty.

Dominica (neplést s Dominikánskou republikou) je nádhernej ostrov pokrytej džunglí a velkým množstvím řek. Takže samej vodopád a prostě život na každým milimetru ostrova. Bylo to fakt skvělých pár dní v mým životě a cítila jsem se tam doma. A ty divoký věci si nechám ještě pro sebe – třeba je ze mně někdy vytáhnete, kdo ten příběh ještě neslyšel.

Po tomhle skvělým trípečku jsem samozřejmě chtěla co nejdřív zase někam odletět, ale bohužel nám do cestování vlítl Covid. Nicméně jen co jsme se trochu oklepali, věděli jsme s kamarádama, že to prostě nějak dáme a vypadneme z republiky.

Za Covidu se povedlo Řecko s cestovkou, 2x Mexico, Chorvatsko a možná ještě něco. Dalo se to, když člověk vyhledal, který země to moc neřešej a pustěj nás tam. A, dáme si jeden coming out, bez očkování. Ano, nemám ho, a jsem za to neskutečně vděčná.

Mexico mi hodně hodně změnilo život. Letěla jsem tam poprvé v říjnu 2021 a hned v únoru 2022 jsem musela znova. Od té doby jsem tam byla ještě dvakrát a myslím, že v únoru 2025 poletím znova. Je to moje země – rozmanitá, plná barev, hudby a skvělýho vajbu. Země, kde popojedete kousek a přijdete si jak v jiným světě.

Mexiko má všechno – Karibik, Pacifik, cenotes, vodopády, džungle, pouště, hory, kaňony, města, vesničky, zkamenělý vodopády, řeky s tak modrou vodou, který nevěříte, že je to real … a mohla bych pokračovat do nekonečna.

Dalším mým highlightem je plavba na jachtě Chorvatskem. Taky jsem to jednou okusila a od tý doby to chci každý rok. Moře je moje a zjistila jsem, že mě i baví stoupnout si za kormidlo a plachtit. Chtěla jsem si udělat kapitánský zkoušky, ale to pak člověk „musí“ jezdit na jachtu aspoň 3x ročně (aby si udržel nějakou jistotu), což je pro mě zase svazující, protože chci podnikat i jiné cesty. Asi by mě to nebavilo. Takže mám „vlastního“ kapitána, kterej nás vždycky vezme a to kormidlo mi i půjčí. Je to skvělý!

Pár evropských trípečků jsem vynechala, jako třeba Maltu, Mallorcu, pár Londýnů apod., ale věřím, že jsem popsala to nejdobrodružnější a že není potřeba psát úplně o všem. Stejně tak jako není potřeba odškrtávat si destinace. Lepší je si pak takhle hezky zavzpomínat.

Co bych chtěla na závěr říct je to, že tu Asii i Karibik jsme jeli ještě bez mobilních dat a i tak se to dalo poměrně v pohodě. Měli jsme občas trochu stres, aby autobus opravdu jel podle toho, co jsme si vytiskli někde doma nebo objevili někde na wifi, ale všechno šlapalo jak hodinky. Dokonce na nás jeden autobus počkal, když mu taxikář zavolal, že jsme na cestě z přístavu (loď měla zpoždění).

Takže dnes už se cestování opravdu nebojte. Dnes máme všechny ty appky, co nás v tom nenechaj, a když nastane problém, místní pomůžou.