Tenerife! Moc jsem se na Tebe těšila!

Joooo, tak je to konečně tady! To, na co jsem se celý 3 měsíce těšila úplně nejvíc, se teď děje. Jsem zpátky u oceánu, zpátky doma. 🤩 Úplně nejvíc jsem se těšila na to, až uvidím oceán…ani ne tak cestou autobusem z letiště, ale z těch míst, který už dobře znám. Z hostelový terasy, z centra Icodu, z cesty na pláž. To jsou prostě okamžiky, kdy mi dojde, že žiju svůj sen. A moc se těším, až na oceán budu koukat i ze „svýho“ bytu. Pak už to bude komplet. Na chvíli teda… 😁

Protože tím samozřejmě moje sny nekončej, naopak. Každej splněnej sen je krůček ke snu dalšímu. Ty plány a sny jsou tady fakt veliký a potřebuju k nim kvalitní zázemí. Byt, který mi bude schovkou před světem, když to budu potřebovat. Místem, kde budu tvořit a kde mi všechno půjde od ruky (i proto je nutný ten výhled na oceán). Kde si budu moct vyprat kdykoliv budu chtít a nebudu moknout u chillu na gauči 😁

Jak se žije na hostelu?

Jo, hostelovej život začíná bejt náročnej. Jsem moc vděčná za to, že jsem narazila na hostel, ve kterým teď žiju, protože se tady momentálně ubytovává opravdu málo lidí a je tu klídek. Pro cestovatele má možná až divnej vajb, protože se nikdo s nikým moc nedruží, každej si jede svoje. Což mi na běžnej život dost vyhovuje 😃 A interakcí s ostatníma bylo za poslední 3 měsíce až až 😅 (i když jsem za ně mega vděčná).

Další výhodou je cenovka. Žiju teď cca za polovinu peněz, než budu žít v pronajatým bytě. Což se dost hodí, protože předtím, než vám tady pronajmou byt jako cizinci, chtěj prokázat solventnost. Buď pracovní smlouvou (nemám) nebo zůstatkem na účtu. Takže držím na účtu co největší množství peněz, abych pro majitele bytů byla důvěryhodná. Celkem jsou tady na cizince dost drsní – nevěří nám 😅 A není tady výjimkou, že chtějí zaplatit třeba 5 nájmů předem, když nejsi španěl/ka.

No a i když teď nejsem zvědavá na nějakou interakci na hostelu, tak ale na druhou stranu je super, že se díky tomu pohybuju mezi lidma. Ono i ta nepřímá interakce, kdy se s lidma tak nějak míjíte, ale víte o sobě, je taky dost fajn. Zejména ve chvíli, kdy tady ještě nemám tolik známých. Bejt rovnou někde izolovaná by mohlo bejt k zbláznění.

No a ty negativa? Zase ti lidi 😅 Má to prostě několik rovin 😁 Majitelé v hostelu žijou, nebo aspoň část z nich. Občas teda vlastně nevím, kdo patří k majitelům a kdo je hostem. A tím, že v hostelu žijou, tak se dost pletou v kuchyni a i na těch pár místech, který jsou určený k relaxu 😁 Můžeš si říct: „tak je to jejich, můžou si tam dělat co chtěj“, ale je to prostě divný. Nikde na hostelu jsem to takhle nezažila. Kuchyň i relax zóny byly vždycky jen pro hosty a zaměstnanci/majitelé měli zase místa vyhrazený jen pro ně.

Je to mega zvláštní pocit platit si ubytování a pak se přizpůsobovat tomu, že majitelé mají zrovna párty, grilujou na terase, bavěj se, hudba nahlas a pohoda. Ty o tom nikdy nevíš dopředu a když máš v plánu třeba práci, máš tak trochu smůlu 😁 Člověk neustále improvizuje. A i proto už se těším, až si zas budu dělat všechno po svým. Mega za to budu vděčná každým dnem! 😃

Jak jde hledání bydlení?

Trošku jsem to nakousla už výše – není to pro cizince úplně jednoduchý. Dokládáš příjmy, zůstatky, IČO, smlouvy, no prostě všechno, co si zamanou. A pak ti často řeknou: „sorry, pronajmem to radši někomu místnímu“. A já to chápu a nechallenguju. Jen se snažím zjistit, co příště můžu udělat líp, abych jim přišla důvěryhodnější. A čekám… protože „můj“ byt na mě prostě někde čeká. Vím to! 🤩 A bude s výhledem na oceán a v docházkový vzálenosti od něj. S ničím menším se nespokojím a do té doby budu prostě bydlet na hostelu. Tak držte palec, ať to netrvá dlouho! Já věřím, že do pár týdnů bydlím ✨☀️ aneb positive vibes only ❤️

Co chystám dál?

Žít. Žít u oceánu v zelené části ostrova obklopená banánovýma plantážema. A to stačí. Poprvé v životě (dobře, podruhé, poprvé to bylo v lednu) nemám touhu kamokoliv lítat. Nemám teď žádný cestovatelský plány, chci prostě zakořenit tady. Budovat si tady život, další příjmy a plnit si další sny.

V srpnu pak letím cca na měsíc a půl do ČR. Teda…v srpnu budu v ČR, pak věřím, že dáme v září tradiční týden na jachtě a pak se mi rýsuje ještě jedna možnost strávit týden na moři mezi delfínama. Ale to uvidíme, jestli vyjde 🤩 V ČR toho bude zase hodně, festivaly, grilovačky, setkání s přáteli a s rodinou, odevzdat počítač kvůli končícímu projektu a třeba zase další pracovní příležitosti.

No a pak zase zpátky na Tene pokračovat v poklidnýmu pomalýmu žití a užívání si. Tak jsem zvědavá, kdy mi do toho zas někdo nebo něco hodí vidle 🤣🤪 Nicméně co by ne, já příležitostem vždycky říkám ANO 🤩✨

Tak…jsem se tady zas jednou vykecala, ale doufám, že jsem odpověděla na všechny základní otázky, který se vám honěj hlavou – teda aspoň mi je někteří z vás píšete. Tak tady jsou odpovědi. A klidně se ptejte dál v komentářích, zajímá mě, co vás zajímá 🙃