Když si splníš sen: Ahoj Rio! 🤩

„Vau! Já jsem fakt tady!“ 🤩 Stála jsem takhle na vyhlídce, koukala na pláž Ipanema a v tu chvíli mi to došlo. Už to není sen, já jsem reálně tady! Koupu se na Copacabaně i Ipanemě a poznávám Rio de Janeiro! 🥳 Kdo by si to ještě začátkem ledna pomyslel? Já rozhodně ne…

A tak se tak nějak stalo, že dělám jedno velký rozhodnutí za druhým 😁 Změnit plány a jet na měsíc a půl do Mexika? Oukej … a když už tam budu a na konci mi zbyde 14 dní volna, tak proč si ještě někam nezaletět, žejo? Rio na mě vykouklo téměř okamžitě, takže nebylo o čem přemýšlet.

Zatím si tady jen tak jsem a spřádám plány na dny, kdy už budu mít dobitý baterky po tom měsíci v Mexiku. Dneska zrovna prší, tak ležím na gauči v hostelu, koukám do zeleně na déšť a píšu tenhle článek. Pořád dost vyřízená, ale mega spokojená. Jsem přesně tam, kde mám být. A že je to Rio? No tvl! 😁 To prostě nevymyslíš.

A co tady mám teda v plánu? Hodně odpočívat, hodně kafíčkovat, pracovat (u toho kafíčka ideálně) a poznávat ty největší highlighty Ria. Neplánuju opouštět Rio, i když moje starý já by řeklo, že když tu jsem na 14 dní, potenciál tady je. Ano, je, ale tohle je dovolená za odměnu, po měsíčním putování Mexikem se dvěma skupinkama lidí, kterým jsem byla k dispozici 24/7. Takže teď je čas vypnout a neputovat. To třeba někdy příště. 😊

Momentálně jsem ve fázi, kdy je pro mě těžký si vybrat i místo k sezení v kavárně nebo jestli se mi chce spíš na pláž nebo na jídlo. Myslím, že kdybyste mě teď viděli, nikdo byste se mi do průvodcovské péče nesvěřil 🤣 Ale takhle to prostě je ve chvíli, kdy dáte tělu i hlavě prostor vypnout. Potřebovali byste ideálně chvilku vodit za ručičku vy. Mě nikdo nevodí, ale čekám, co přijde.

Čekám klidně i dlouho, jako dnes v tom dešti. Co budu dělat? Nevím. Ale ono to přijde. Buď vysvitne slunce a vytáhne mě na pláž, nebo se vyhrabu z gauče a půjdu pracovat do kavárny. A nebo budu jen sedět a koukat do deště. A to je ta svoboda, po který jsem vždycky toužila. Ne stihnout co nejvíc, ale dovolit si jen tak být. Uprostřed Rio de Janeira! 🤩 To je prostě úlet.

Ale nenechte se mýlit, určitě to takhle nebudu mít celých 14 dní. To by mi zas jako nedalo nezajet si nahoru ke Kristovi nebo na Cukrovou homoli. Přemýšlím i nad výletem do favely, to určitě s nějakou tour kvůli bezpečnosti, a pak ještě přemýšlím nad jedním zážitkem. Ale jestli to udělám, to ještě nevím. Pokud jo, napíšu o tom přístě! 🤩 A ještě je pár míst a pláží, který tu mám vytipovaný, takže nudit se určitě nebudu.

No a jak je to tu s bezpečností? Zatím se držím fakt jen u pláží, i ubytování mám u pláže, ale cítím se tu bezpečně. Jasně, hodinky jsem sundala z ruky (stejně jsem je asi utopila v Mexiku 😳) a telefon vyndávám jen občas na fotky. Krade se tu prej hodně, tak proč tomu jít naproti.

Dokonce jsem si tady koupila i takovej ten vodotěsnej pytlík na věci, když půjdu do oceánu. To byla taky mise! 😁 Nikde to tu nemaj, sehnala jsem ho až v Decathlonu. A pak jsem šla do vody s pytlíkem a všichni na mě čuměli jak na blázna. Tak nevím, jestli jsem tím spíš všem neukázala, že s sebou mám nějaký cennosti a budu stát zlodějíčkům za to 😅 Ale je to dobrej polštářek pod hlavu.

Tak jo, já jdu dál rozjímat a užívat si ten pocit splněnýho snu. Velkýho snu. Rio de Janeiro byla dvojka na mým cestovacím bucketlistu! A tím vás chci pozvat k plnění vašich snů. Plňte si je, ten pocit z toho, že jste to dokázali, je ten nejlepší pocit na světě.