Bouře na jachtě: adrenalin, zkušenosti, jednou stačilo

Každoročně vyrážíme začátkem září na jachtu do Chorvatska užít si ještě slunce, moře, vítr a plachty. Pro mě je to vždycky highlight léta, moc se na to těším a moc si to užívám. Letos tomu nebylo jinak, jen místo závěrečné párty přišla bouře…

Od rána poměrně dost foukalo a těšili jsme se na to, jak si zaplachtíme. Kapitán zkontroloval počasí a zjistili jsme, že večer může přijít bouřka. Naplánovali jsme si tedy den tak, že pořádně zablbneme na lodi a na noc se uklidíme někam, kde by se nás dotkla co nejméně, kdyby opravdu přišla.

Byl to den jak korálek! Dost větru na pořádný plachtění, což uspokojilo naše touhy po pořádný jízdě. Pak jsme ale už museli jet na kurz, abychom taky někam dojeli, což nebyla dobrá zpráva pro holky, který nejsou úplně v pohodě s houpáním lodi. Vítr totiž houpání zmírňuje, ale bohužel nefoukalo potřebným směrem.

Vlny byly poměrně velký, takže houpání taky, a kdo nestál za kormidlem, úplně moc si to neužíval 😀 Bylo to totiž poměrně dlouhé. Naše „zelené“ ženy jsme poslali do kajut, protože čím víc ke středu lodi ležíš, tím míň ti to dělá blbě. A ostatní jsme polehávali na palubě, střídali se u kormidla a snažili se houpání co nejvíc zmírnit.

Najít večer místo na kotvení nebyla úplně sranda. O možné změně počasí samozřejmě věděl každý zodpovědný kapitán, takže bóje, ke kterým jsme mířili, byly už plné. Projeli jsme tedy další zátoky, míjeli další obsazené bóje, až kapitán rozhodl, že to dáme do nějaké zátoky, kde budeme před větrem kryti a kde se kromě kotvy ještě i vyvážeme na skálu.

Našli jsme jednu parádní, kde jsme zakotvili, vyvázali se, dali večerní koupačku a tak nějak čekali, co bude. Už jsme viděli vzadu mraky, ale pořád byla šance, že se nám to vyhne. Čtvrteční večer je vždycky ta největší párty, protože se dopíjí zásoby, který nikdo nechce tahat domů. Tentokrát párty nebyla. Dali jsme si asi skleničku nebo dvě (kapitán vůbec nic) a čekali jsme, co bude…

Přišlo to z vteřiny na vteřinu. Už jsme věděli, že se tomu nevyhneme, ale přesto nás to všechny hodně překvapilo. Vítr se otočil úplně jinak, než předpovídalo počasí, a dostali jsme to teda napřímo. Do pár vteřin všichni durch a posílali jsme sílu naší kotvě, ať to udrží. Neudržela…

Odvázat lano, vytáhnout kotvu a jet do prdele… Kotva nejde vytáhnout. Doprdele. Škrtáme kormidlo, škoda, ale snad dobrý. Valí se na nás druhá loď. Manévrujeme a těsně se jí vyhýbáme. Ten obraz jachty za naším zadkem nikdy nezapomenu.

Utrhli se stejně jako my a nedokázali to vymanévrovat. Pravděpodobně je to hodilo na skálu a servali si bok. Nakonec zvládli odjet ze zátoky, což bylo pro nás i pro ně to nejlepší. Díky zaklíněné kotvě by byl další „tanec“ s nimi sázka do další loterie.

Kotva drží, necháváme ji tedy dole, motorem jí pomáháme a čekáme, co bude. Vítr je nějakou dobu silnější, než motor. To se dozvídáme až druhý den od kapitána. Bereme si pro sichr vesty, což holkám způsobuje trochu paniku. Snažím se ji klidnit slovy, že dobrý, že je situace zatím pod kontrolou. U někoho to zabírá, u někoho se panika zvětšuje.

Standa jde znovu zkontrolovat kotvu. Po chvíli za ním koukám a nevidím ho. Doprdele. Tak rychle jsem na přídi ještě nikdy nebyla! Naštěstí byl v díře kontrolovat řetěz. Kdyby vypadl, musel by si poradit sám – vylézt na skály a čekat. Naštěstí už měl vestu a vítr foukal dobrým směrem.

Postupně se začíná bouře uklidňovat. Necháváme nastartováno, kdyby se náhodou vrátila a čekáme. Vaříme klukům čaje a nosíme sladkosti. Nahoře si mákli. Sledovat baterkou skály, hlídat kotvu na přídi, manévrovat za kormidlem. Voda necáká jen zeshora dolů, lítá všemi směry. Všichni durch a prochladlí.

Je to za náma, ale ve 2 ráno má přijít další. Takže začínají hlídky. Adrenalin odpadá, přichází únava. Rozejdeme se do kajut a kluci se střídají nahoře. Zásobeni čajem a sušenkama.

Po nějaké době slyším z kajuty vypnutí motoru. Úleva. Všude klid. Hlídky ještě pokračují, ale naštěstí už nic dalšího nepřišlo. Ranní probuzení je plný vděčnosti a pokory. Sdělujeme si dojmy, sdílíme si, co se dělo nahoře a co dole a jsme rádi, že jsme živí a zdraví. A že můžeme plout dál.

Dáme si ještě v zátoce snídani a všichni děkujeme kapitánovi za to, jak to zvládnul. I klukům, že ho podrželi. A s holkama si říkáme, že jsme v ně měly plnou důvěru, že to daj. Tleskali jsme a objímali se. Bylo to v tu chvíli nejvíc! Je skvělý mít takovou posádku a kapitána, kterýmu můžete plně důvěřovat.

Kapitán ještě kontroluje, co přesně a jak moc jsme škrtli. Bylo to kormidlo a naštěstí mělo jen povrchový zranění. Na jeho funkčnost to nemělo vliv – to jsme checkli ještě po vyplutí. Kotva pořád nejde vytáhnout. Zaklínila se někde fakt pevně, což nám v noci fakt pomohlo.

Chvilku manévrujeme a kotva jede nahoru. Nese si s sebou ještě suvenýr – kus „balvanu“ nebo spíš jílu. Děkujeme jí za její obrovskou pomoc. A jedeme si užít poslední den.

Plachty nahoru, trochu blbnutí ve větru a koupačky. Pak trochu zajížďka na tankování, kde jsme se zasekli trochu dýl, než jsme chtěli a na poslední blbnutí už nezbylo moc času. Stejně jsme ale vytáhli paddle board, natáhli lano a pár členu posádky si zablblo tím, že se nechali táhnout za lodí.

Na mě tohle moc není, protože mi to díky hypermobilitě tahá ramena a lokty z kloubů 😀 Tak jsem všem aspoň natočila památku. Po vytažení posledního „jezdce“ je vyhlášeno posledních pár minut koupání a musíme do přístavu. Posledních jumpů bylo několik – fakt se nám sakra nechceeee!!

Ale jedem, potřebujem dostatek času na papírování, abychom mohli ještě v noci vyjet. A jak dopadlo papírování? Povrchový zranění kormidla zůstalo bez krácení depositu a po drobný administrativě nám bylo potvrzeno, že můžeme v noci vyrazit domů. Tak poslední drink a zalézt do kajut a ve 3 ráno vstříc domovům.

Když to shrnu, takhle zpětně to byl fakt zážitek a nezapomenutelná plavba. Zároveň to ale už podruhé zažít nepotřebujeme nikdo z nás. Ale taky chceme příští rok zase všichni vyrazit, a to i přesto, že jsme měli na palubě 3 nováčky. Ti si užili první plavbu takovou, že ty ostatní už pro ně budou nuda 😀

A moudro na závěr – všem, kteří se chcete vydat na jachtu nebo na jachtu jezdíte, přeju správný výběr kapitána. Říkala jsem to vždycky každýmu, kdo se na tyhle mý plavby ptal a teď to budu říkat ještě důrazněji. Mít kapitána, na kterýho se můžeš spolehnout a důvěřuješ mu je fakt důležitý. Já měla to štěstí, že se mi to povedlo hned napoprvý a s jiným už nejedu 😀 Takže zase za rok, kapitáne, jo?